Přináším překlad předmuluvy z anglické verze knihy francouzského kolektivu Tiqqun z roku 1999 „Premiers Matériaux pour une Théorie de la Jeune-Fille“
Hrubý materiál k budoucí teorii Jeune-Fille (mladé dívky)
Předmluva
i
Pod hipnotickými grimasami oficiální pacifikace je vedena válka. Válka, kterou již nelze jednoduše nazvat ekonomickou, sociální, nebo humanitární, protože je válkou totální. A tak každý z nás cítí, že se naše bytí stalo bojištěm, na němž nejsou naše neurózy, fobie, somatizace, deprese a strachy ničím jiným, než jistým druhem poraženeckého ústupu. Nikdo nemůže pochopit vývoj této bitvy, nebo co je v ní v sázce. Paradoxní je právě totální povaha této války – totálním myslíme ne méně, než její cíle – zde dokáže být v prvé řadě neviditelná.
Otevřené síly Imperia upřednostňují lstivé metody, chronickou prevenci – šíření molekul nátlaku každodenním životem. Jeho vnitřní (endo) fízlovatění se jasně opírá o fízlovatění všeobecné, jakožto individuální sebekontrolu prostřednictvím níž je prováděna kontrola společenská. Nová policie je nepostřehnutelná, protože je všudypřítomná.
ii
V této neustále pokračující válce není v sázce nic menšího než „životní formy“. Z toho pro Imperium vyplývá, že je musí vyselektovat, separovat, utlumit. Vliv spektáklu na veřejné vyjadřování tužeb, biopolitický monopol na moc veškerých medicínských znalostí, kontrola všech deviací stále více psychiatricky vybavenou armádou „instruktorů“ a dalších spolupracovníků a poradců, esteticky-quasipolicejní odčerpávání biologických dat každého z nás, mnohem podstatnější a bližší dohled nad chováním, zákazy plebiscitů proti „násilí“: všechno tohle je součástí imperiálního antropologického nebo spíše antropotechnického projektu. Jde o formování občanů.
Je zřejmé, že čistě represivní politika neskoncuje s tím, že lidé vyjadřují své „životní formy“ (životní styl) – ne ve smyslu forem života uhnětených z určitého materiálu někým z vnějšku, bez něhož by byl neforemným „pouhým životem“, ale právě naopak, životní formou dávající vyrůst určitým sklonům, intimní pohyb v daném těle a dané situaci. Existuje celý imperiální projekt na odklánění, zamezování a polarizování těl nedostatky a neuskutečnitelností. Jeho dosah není tak bezprostřední, ale trvalý. Časem a kombinací různých účinků je dosaženo kýženého odzbrojení těl, zvláště v pojmech jejich odolnosti.
Občané jsou v této válce méně přemoženi, než ti, kdo popírají její existenci a vzdávají se práva být na pálce; to co jim zbývá již není nic jiného, než celoživotní snaha učinit se slučitelným s Imperiem. Ale pro jiné, pro nás se každé gesto, každá touha, každý afekt nakonec zahustí do potřeby zničit Imperium i jeho občany. Je to záležitost dýchání, rozkmitu vášní. Máme čas vydat se touto zločinnou cestou, nic nás nežene k tomu vyhledávat přímé střety. Spěch by byl pouze důkazem naší slabosti. Útoky budou nicméně podnikány, to ovšem bude méně důležité, než pozice z nichž budou prváděny, zatímco útoky samotné budou podrývat síly Imperia, naše pozice podkopou jeho strategii. Čím více se zdá; že vítězí, tím hlouběji klesne do porážky a navíc se jeho porážky stanou nezhojitelnými. Imperiální strategie především spočívá na organisovaní slepoty k formám života, negramotnosti k etickým rozdílům; činí bitevní pole nepoznatelným, a v nejkritičtějším případě na překrýváním skutečné války všemi druhy falešných konfliktů.
Znovuzahájením naší ofenzívy tedy vyžaduje abychom učinily bitevní linii přehlednou. Postava Jeune-Fille je zírajícím strojem, vytvořeným právě k tomuto účelu. Určití lidé jej budou užívat k ověřování soudržnosti nepřátelských sil, které okupují naše bytí; jiní, energičtější, ji budou užívat k posuzování rychlosti a směru jejich postupu. Každý z něj učiní to, co si zasluhuje.
iii
Řekněme to jasně: teorie Jeune-Fille zjevně není genderovou teorií. Spadá do něj DJ z nočního klubu stejně tak jako dívky z druhé generace severoafrických přistěhovalců, které se malují tak, aby vypadaly tak, že jsou stejně staré jako pornohvězdy. Energický důchodce od Telekomu, který svůj volný čas dělí mezi Côte d’Azur a pařížské kanceláře, kde vrazil nohu do dveří, a metropolitní single, která je natolik chycena svou kariérou, že zde již ztratila patnáct let svého života – všichni do této teorie zapadají. Nakonec, jak by mohlo být tak snadné najít utajená spojení zapojených; občansky sjednoceného lidstva od hipsterských čtvrtí až po maloburžoazní dívku z předměstí, s její umělohmotnou rodinou, kdyby se jednalo o genderovou teorii.
Ve skutečnosti je Jeune-Fille pouze modelovým občanem, jak jej definovala zbožní společnost od první světové války v přímé reakci na revoluční úsilí, které ji ohrožovalo. Jako taková je vodivou (polar) figurou, vedení v ní začíná více než jen převažovat.
Na počátku 20. let si kapitalismus uvědomil, že se již dále nemůže udržet jakožto vykořisťovatel lidské práce bez toho, aby rovněž kolonizoval cokoli, co nalezne za úzce vymezenou produkční sférou. Čelíce socialistickému ohrožení své vlastní nadvlády, musel se rovněž socializovat. Musel tedy vytvořit svou vlastní kulturu, způsoby trávení volného času, medicínu, urbanismus, sentimentální vzdělávací systém a morálku a rovněž vytvořit podmínky pro jejich neustálou obnovu. To se stalo podstatou fordistického kompromisu, státu blahobitu, plánovaného rodičovství; sociálnědemokratického kapitalismu. A nyní bylo podrobení se prací, omezeně, protože jsou dělníci a dělnice stále odděleni od své vlastní práce, nahrazeno začleněním prostřednictvím subjektivní a existenciální konformity; což v podstatě znamená prostřednictvím konzumu.
Dříve formální nadvláda kapitálu se kousek po kousku stávala nadvládou skutečnou. Zbožní společnost může dát nyní nadechnout čerstvého vzduchu i těm, ke kterým se v minulosti chovala jako k menšinám, které jí byly dříve nejodcizenější a nezapadaly do v ní převládajících norem integrace, jak potvrdil Stuard Even, „mladí a jejich matky budou naplňovat principy spotřební etiky prostřednictvím životních stylů, které jim nabízí reklamy. Mladí proto, protože adolescence je obdobím života, jehož vztah k občanské společnosti je definován konzumem“ (Stuard Even, Captains of Consciousness). A ženy proto, protože v té době byla právě reprodukční sféra, nad níž si držely a stále si udržují nadvládu, kterou ONI potřebují kolonizovat. Mládí a ženství hypostazované, abstrahované a takto zachycené v pojmech mladistvosti a ženskosti byly následně převedeny do řad ideálních regulátorů začlenění do imperiálního občanství. A právě figura Jeune-Fille uskutečňuje bezprostřední, spontánní a naprosto žádoucí jednotu mezi těmito dvěma proměnnými.
Divoška je nepostradatelnou podobně jako jistý druh modernity vzrušující mnohem více, než všechny hvězdy a hvězdičky přepadající globální představivost. Albertina, stálo na zdi přímořského resortu, vyčerpává hroutící se svět [Proustova] „hledání ztraceného času“ svou uvolněnou pansexuální vitalitou. Středoškolačka ve Fredydurke učinila svou vůli zákonem. A zrodila se nová autoritativní figura, taková, která všechny ostatní strčí do kapsy.
v.
Není náhodou, že teorie Jeune-Fille vznikla ve chvíli, kdy se zrodil imperiální řád, a když začal být jako takový chápán. Vše se dovršilo. Strana Jeune-Fille se kvůli tomu bude muset rozpustit.
V míře, v jaké Jeune-Fillizace zevšeobecněla, konkurence začala být tvrdší a zadostiučinění spojené s konformitou pokleslo. Bylo nutné učinit nějaký kvalitativní skok; bylo nutné získat nějaké nové a neočekávané vlastnosti, dostat se na nějaké dosud panenské místo. Hollywoodské zoufalství, politické uvědomění získané z televizní publicistiky, vágní povaha neo-budhistické ,duchovnosti’, zapojení se do kolektivních „vědomí pročišťujících“ iniciativ odvedli svou práci. Tak se kousek po kousku zrodila eko-Jeune-Fille. Boj Jeune-Fille o přežití souvisí s potřebou transformovat průmyslovou Jeune-fille a přejít na eko-Jeune-Fille. Oproti své předchůdkyni již eko-Jeune-Fille neprojevuje emancipační náboj toho nebo onoho druhu, ale posedlost bezpečím – konservováním.
Imperium bylo zásadním způsobem podryto a musí se bránit entropii. Získalo naprostou hegemonii, a nemůže již udělat nic jiného, než rozpadnout se. Eko-Jeune-Fille, tak musí být odpovědná, „solidární“, ekologicky ‚uvědomělá‘, mít mateřské city, být rozumná, „přirozená“, zdvořilá, mít v sobě víc sebekontroly, než falešné emancipovanosti, ve zkratce: být zasraně biopolitická. Již se nebude předvádět výstřelky, ale všem udržovat umírněnost.
V okamžiku, kdy je existence Jeune-Fille natolik zřejmá, že se z ní stalo klišé, její přeměna již proběhla. Přinejmenším transformací prošly její primitivní, jen hrubě propracované prvky ze sériové výroby. V této rozhodující situaci přechodu nyní musíme vstoupit do hry my.
vi
Vyjma nekorektní terminologie – kterou užíváme záměrně – následující změť fragmentů nedává dohromady žádnou teorii. Jde o látku náhodně sebranou při setkáních, návštěvách a pozorování Jeune -filles; perel posbíraných z jejich novin a časopisů, vyjádření sesbíraných za někdy pochybných okolností, které nejsou sestaveny žádným konkrétním způsobem. Jsou zde uváděny pod jim zhruba odpovídajícími názvy kapitol, tak jak byly uveřejněny v Tiqqun 1, a musí jim být dán určitý řád. Rozhodnutí vydat je v této podobě, ve vší jejich neúplnosti, s jejich nahodilými zdroji a se všemi těmi nadbytečnými prvky, které, kdyby byly uhlazeny, pročištěny a ořezány, by mohly utvořit krásně representovatelnou teorii, bylo rozhodnutím vydat projednou teorii utvářenou ze smetí.
Zásadním úskokem teoretiků obecně je, že representují výsledky svých výzkumů takovým způsobem, že se v nich samotný proces jejich zpracování již neobjevuje. Tento úskok již, podle našeho odhadu, tváří v tvář dnešní bloom-eskní rozteči fragmentace pozornosti, nefunguje. Vybrali jsme si jiný. Mysli hledající morální pohodlí nebo snažící se na těchto roztroušených stránkách nalézt vadu, již by mohly odsoudit, se nikam nedostanou. Ve skutečnosti se ani tolik nesnažíme Jeune-Fille změnit, jako spíše zmapovat každý kout fraktalizované frontové linie Jeune-fillizace. A předávat zbraně z ruky do ruky, bojovat úder za úderem, kdekoli se jen můžeš nalézat.